Včera byla Hedvika v práci a já sám doma a nějak e mi zastesklo po našem KC a tak jsem tam vyrazil. Právě se schylovalo k semináři chytrý telefon.Protože můj mobil je absolutní blbec a snad proto si s ním rozumím,na seminář jsem nešel.Chtěl jsem jen vlídné slovo.Právě vyšel Nikola Šindler.Jako odchovanec dávné šeré minulosti jsem se k němu vrhl s napřaženou p ravicí k soudružskému stisku,leč dočkal jsem se lokte a rouškového úsměvu.Inu pandémka,já zapomněl.Ale pak se objevil usměvavý Mirek Rada a a tak jsem se dočkal pár léčebných slov a milého úsměvu.A když jsem na odchodu potkal ještě kolegyni Machovou,která je jedním z opěrných sloupů našeho pěveeckého sboru,byla moje radost dokonalá.Asi jsme se rádi viděli.Mějte se všichni bezva ahoj.M.

Přátelé pavlače zdravím vás po delší odmlce dnes já sám,Hedvika je v práci.Sám doma 3 a dělám samou neplechu jako v tom filmu.Teď třeba píšu.
Už se chodí bez roušek ale ještě před pár dny byli všichni zakuklený a koukaly jen oči a já v nich začal číst.Někde lhostejnost,jinde strach a obavy,některé oči se rozzářily že se vidíme a některé se na mne smály.A tak mi došlo že je pravda-oko do duše okno.Četník ze Saint Tropez věděl dobře co říká --sem se mi dívejte.Já budu v očích číst dál,je to počteníčko a radost.Mějte se bezva.

Moji všichni milí,
dostala se mi do ruky úžasná kniha "Mé cesty do hlubin mozku" - ve které zpovídá našeho určitě nejlepšího neurochirurga Vladimíra Beneše novinář a spisovatel Martin Moravec.
Jsem v necelé polovině a jsem z ní úplně nadšená,myslím,že napíšu již teď Ježíškovi,aby mi ji daroval pod stromeček. :)

Milá Maruško,
děkuji za typ na relaxaci při knize. Zkusím knihovnu-doufám, že jsou v provozu. Vladimíra Beneše mám ráda-sympaťák. Viděla jsem nějaký cestopis (starší), kde byl na "výletě" s Oldřichem Kaisrem-to se povedlo. Jinak máš pravdu-všichni se stále snažíme, někam spěcháme a ta rychlost vyčerpává.
Zdravím všech z pavlače a doufám, že se ozvete-co děláte, jak se máte atd... :)

I já se přidám s díky za uveřejnění všech pěkných veršů od naší Věrušky a báječných textů od našeho Mirka.
Budu si je číst každý den a budu se při nich smát i trochu slzet a bude mi nádherně.
Díky,že se máme a budeme se mít i nadále.

Co dodat? Za zveřejněné příspěvky DÍKY, DÍKY, DÍKY...A JSME OPĚT VŠICHNI SPOLU!

Chci poděkovat, za vložení všech krásných textů. Věruščiny básně jsem celkem dobře slyšela-díky jejímu prsnímu altu (-:, ale prózu od srdce-pana Mirka už hůře. Tak teď si vše užiji!!!
Děkuji za všechnu péči pane Rado a doufám, že se s námi nenudíte. Jestli ano je tady jedna báseň od Josefa Fouska: Políbil ji na pramici, až jí oči
zjihly, pak jí hodil do Vltavy a
přidal dvě cihly.
Nevím, jestli jsem to nepřepískla. Stává se mi to!
Těším se na někdy shledanou!

Moc děkuji, určitě nepřepískla...
Mějte se všichni kráááááásně.

Po dlouhé době vstupujeme na pavlač a děkujeme za milé přijetí,jestliněkdo vaří kafe tak si dáme taky,díky.K postřehům o životě s vnoučaty:Tady je to tak napůl,Hedvika se raduje z těch nejmladších přírustků a jásá nad každým pokrokem.Já naopak jsem vyčerpán odchovem pěti vnoučt a tří pravnoučat a projevuje se u mne herodesovský syndrom,"nechte maličkých přijíti ke mně a rychle si je zase vemte".Samozřejmě legrace,všechny mám rád.Ahoj

Milý Mirku a Hedviko,
Já mám vnuky jen dva a je to také někdy pěkný záhul. Jak napsal náš pan učitel a sbormistr v jedné osobě jsou někdy k " sežrání" a to komplet.
Ale pak mi řeknou "ááále babi,to je jen legrace" a utáhnou mě na vařené nudli :))
Jo,a kafe si dám taky (i když mám radši čajík)
Moc moc moc a ještě jednou moc všechny zdravím!!!!

Jé, já bych se pravnoučat také ráda dožila. Ale nemohu vnoučatům říci Milujte se a množte se...a tak to musím nechat na Osudu, snad se toho dočkám stejně jako zmizení coronaviru. Tak se opatrujte a radujte ze svých potomků i jejich potomků. Ahoj všem DM

Moc děkuji - je to krásná báseň. Já jsem dnes po ránu naměkko - prostě jsem si trochu zabrečela.
Ale to zase přejde. Posílám tisíc :) všem -a to nejen z Pavlače.

Milá Maruško, ta báseň bere za srdce a tak se Ti nedivím. Mám totiž stejné emoční projevy. Ale všimla jsem si, že na pavlači je bar a až bude líp, zajdeme tam -:). Hezké májové dny Dana S.

Mirku, jak to tak přijde že někdo má i básnické střevo a někdo je jen střevo? Smekám před Vámi!!!Je vidět, že jste mladý, nadaný, múzou políbený a to nemůže říci každý. Jo kdyby nás někdo poceloval na 1. máje pod rozkvetlou třešní, kdo ví jestli by se nestal zázrak. Báseň je opravdu moc hezká, gratuluji.

Móóóóc děkuju za nezaslouženou chválu.
Na prvního máje jsme si s Janičkou skutečně vyšli pod nějakou kvetoucí dřevinu - byly to klíčovské kaštany.
Mé básnické střevo není kdovíjak vyvinuté, spíš zakrnělé, ale čeština mě baví. Alespoň jedno mám společné s Jiřím Wolkerem. Věk. Akorát nejsem "mlád dvacet čtyři let", ale "mlád dvacet čtyři krát dvě let plus jeden veletucet měsíců k tomu". Ale i tak si - podobně jako člověk padající z dvacátého patra - v každém patře znovu opakuji: Ještě je to dobrý...

Maruško, já jsem také naměkko a ne jen po ránu. Báseň o Praze jsem neznala a myslím, že za srdce musí vzít každého, kdo Prahu poznává. Záměrně nepíšu ZNÁ. Vzbuzuje sounáležitost se svým osudem a zároveň i hrdost a lásku na tu naši krásnou zem. Zavolám, pá DM

Odmítáme souhlasit s názorem naprosto neznalého přispivatele kterýse nevyzná v poezii a ještě se schovává za jméno básníka.Mirku ta báseň je jedna báseň.

Mirku,
tu odpověď jsem si napsal sám. A moc děkuji za vyjádřený nesouhlas. Nadále si myslím, že jsem žvanil, ale je milé, že někdo mě tak dobře nezná a proto mě hodnotí lépe než by měl...
Krásný květen Tobě i Hedvice.

Mám 2 vnuky - Štěpána (brzy 16) a Kubu (brzy 10). Ráda vzpomínám na to,co jsem s nimi za ta léta prožila. Takže vzpomínka č. 1 začíná.To bylo Štěpánovi něco kolem 1 a půl roku,brzo se rozmluvil a komentoval cokoliv. Často jsme ho hlídali,ráno jsem ho na Smíchovském nádraží vyzvedla (bydlí v Dobřichovicích) a odpoledne zase odevzdala tamtéž jeho mamině.
A jednou jsme v metru míjeli reklamní panel,který zval na fotovýstavu Jana Saudka. Na panelu se tajemně usmívala modelka trochu oblečená a vystrkovala na kolemjdoucí holý zadeček. To mého malého vnoučka tak zaujalo,zatím tiše prohlížel a zkoumal. Marně jsem říkala: čeká na nás maminka,ujede nám vláček,PROSTĚ UŽ MUSÍME JÍT a snažila se odtáhnout. Dočkala jsem se odpovědi: Pockám, udulá bobek! Já se rozesmála,dala mu ještě chvilku, a protože se kýženého nedočkal,odešel pak dobrovolně se mnou za maminku na vláček.

Super příspěvek. Děkuji.
Sami si teď užíváme s vnoučaty jako začínající děda a babi a jsou to zážitky a zkušenosti k nezaplacení.

Milí čtenáři na pavlači!
Je to už více než 16 let, kdy jsem s mojí první vnučkou trávila jaro a léto na chatě. Tam ve skleníku jsem pěstovala saláty, ředkvičky no prostě vše "bio". Jedno ráno jdeme na obhlídku jak vše přes noc vyrostlo. Těšení vystřídalo zklamání a vztek. Na salátech se totiž podepsal slimák a spoustu jich spořádal. Přesto, že se nerada r ozčiluji, v tu chvíli jsem řekla "Ten hajzl všechno mi sežral!" Malá se polekala a povídá:"Já nejsem hajzel, já Tě nežeželu." No nesežrali byste jí<

Ano, děti dovedou být dokonalé. A děti školního věku, konkrétně puberťačky, které čas od času učím, taky. O těch s oblibou říkám, že člověk by je samou láskou sežral. A potom často lituje, že už to dávno neudělal...

Rado, ty jsi žvanil....